Když tlak na dokonalé rodičovství vede k vyhoření a jak jsem našla své tempo :)
Cítím v sobě smíšené emoce, když přemýšlím o čase, kdy jsem se snažila být dokonalou maminkou, partnerkou, milenkou, kamarádkou, podnikatelkou a zároveň "úspěšnou" ve všem, co jsem dělala. Kurzy, workshopy, rady ze všech stran… všechno to bylo užitečné, ale zároveň mě to postupně vyčerpávalo. Možná to znáš ... pocit, že nestačíš, tlak na výkon, strach z chyb. Poznáváš se v tom?
JAK TO ZAČALO
Začalo to celkem nenápadně.
Trocha stresu, menší spokojenost, méně energie. Pak přišly kurzy, které mi měly pomoct být lepší verzí sebe sama. Z radosti se postupně stala kontrola naprosto všeho a všech. Co říkám, jak to říkám, co to asi znamená? a kde všude je místo pro zlepšení. Velké nároky nejen na sebe, ale i na okolí. A já se opravdu snažila držet krok… až do chvíle, kdy mi došlo, že místo růstu mi je hůř a hůř. Univerzální návody na mě prostě nefungovaly. Říkala jsem si, zda nejsem rozbitá nebo divná, když to má fungovat. Často se mi stávalo, že jsem slyšela poučky typu :
- Tohle jsi si vybrala v minulém životě :)
- Pokud Ti něco vadí, tak je to věc k řešení a práci na sobě :)
- Je potřeba to transformovat a více se na to zaměřit :)
A tak jsem makala s vidinou, že jednou to bude lepší a naskočila na autopilota. Neviděla vlevo vpravo ... prostě makala, až do dne, kdy jsem se nemohla zvednout z postele. Brečela jsem, že další den v tomhle tempu už nezvládnu. Došlo mi, že jsem si vytvořila výkon jen v hezkém kabátku:)
Malé kroky, které mi pomohly najít zpět své tempo:
Přiznání si vyčerpání – otevřeně k sobě i partnerovi.
Odpojení se od "rychlých řešení" - místo univerzálního postupu jsem hledala, co funguje konkrétně pro mě.
Zavedení jednoduchých rituálů – pár minut denně pro sebe, bez hodnocení. Učení se kvalitně odpočívat.
Postupné experimentování – zkoušení nových způsobů organizace času, péče o sebe a děti, s možností chyb a návratu zpět. Každý krok byl individuální, a někdy pomalejší, než bych chtěla, ale přesně to mě učilo respektu k vlastnímu tělu a prožívání.
Psychoterapie - porozumět tomu, co se mi stalo. Pochopení vzorců a práce s nimi. A hlavně přijetí :) Přijetí toho, co se stalo, že jsem v pořádku a že to má svůj důvod.
- Můžeš si vybrat svou cestu.
- Zkoušet malé kroky a být k sobě laskavá.
- Dát si prostor pro reflexi a přijetí vlastních limitů.
Pojďme to spolu prozkoumat :) Co bys zkusila dnes ty?